ČEMU VĚŘÍME ?
Abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli. - Velké vyznání Církve čs. husitské
Naši komunitu tvoří křesťané, kteří věří v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, usilují naplnit současné mravní a vědecké poznání Duchem Kristovým jak se nám zachoval v Písmu a v podání prvních křesťanů. Považujeme se za pokračovatele české reformace (odkazu Mistra Jana Husa, husitství, utrakvismu a jednoty bratrské), která předběhla evropskou reformaci.
Hlásíme se k Apoštolskému, Nicejsko-cařihradskému krédu, Čtyřem pražským artikulím, České konfesi a Vyznání víry Církve československé husitské. Přijali jsme Desatero a hlavní modlitbou nám je Modlitba Páně (Otčenáš).
Vážíme si také svobody vyznání a osobní víry jednotlivce. Naše církev uznává princip svobody svědomí, to znamená, že husita by nikdy neměl dělat nic v rozporu se svým svědomím, a to ani v případě náboženských záležitostí.
Desatero
Kromě Apoštolského vyznání a Otčenáše patří k základním křesťanským textům. V Apoštolském vyznání se učíme, jak máme věřit, Otčenáš nám ukazuje, jak se máme modlit a Desatero doporučuje, jak máme žít. V Bibli najdeme Desatero ve dvou verzích Ex 20, 1-17 a Dt 5,6-21. Rozdíly mezi oběma verzemi nejsou nijak zásadní. Ve starověku docházelo k jejich kombinování. Za zmínku určitě stojí, že strozákonní text označení "přikázání" v souvislosti s Desaterem vůbec nepoužívá. Používá se pro ně označení "tato slova" nebo "deset slov".
I. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
II. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
III. Nezneužiješ jméno Hospodina, svého Boha.
IV. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
V. Cti svého otce i svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
VI. Nezabiješ (dle hebrejského originálu "Nedopustíš se vraždy")
VII. Nesesmilníš
VIII. Nepokradeš
IX. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
X. Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu.
Modlitba Páně
Původní Modlitba Páně je vzorem zcela osobní modlitby, který svým učedníkům předkládá Ježíš Kristus. Byla pronášena aramejsky a v evangeliu se zachoval její řecký text (Mt 6,9-13, srov. L 11,2-4, J 12, 28). Tato modlitba se starým nápěvem z Jistebnického kancionálu z doby husitské je součástí všech našich bohoslužeb.
Otče náš, který jsi v nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé !
Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi !
Chléb náš vezdejší dej nám dnes,
a odpusť nám naše viny, jako i my
odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé je království i moc i sláva na věky.
Amen.
Apoštolské a Nicejsko-cařihradské vyznání
Apoštolské vyznání víry je základní krédo, které uznávají všichni křesťané. Vzniklo mezi 2. a 9. stoletím a dodnes se používá v katolické, anglikánské a evangelické liturgii.
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Nicejsko cařihradské vyznání víry je druhým nejrozšířenějším křesťanským krédem na světě. Bylo schváleno roku 451 na Chalkedonském koncilu.
Vyznáváme jej s přídavkem filioque = "i Syna".
Věřím(e) v Boha jednoho, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe a země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím(e) v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem; skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím(e) v Ducha svatého, Pána a Dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím(e) v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám(e) jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám(e) vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
Čtyři pražské artikuly
Z dějepisu je zná snad každý, my se jimi s přihlédnutím ke specifikům současnosti snažíme řídit i dnes. Za autora artikulí je pokládán teolog Jakoubek ze Stříbra a text pochází z roku 1419.
Všem vůbec a každému křesťanu zvláště buď dáno na vědomost a oznámeno, že česká obec a v naději Boží věrní křesťané stojí a s pomocí Boží státi míní veškerým svým statkem, životem i smrtí, jak najdéle budou moci, proti každému živému, kdo by jim bránit chtěl, neusilujíce o nic jiné a vyhlašujíce, že běží jen o tyto čtyři články křesťanské, v Novém zákoně přikázané Pánem Ježíšem Kristem: (1) Nejprve, aby slovo Boží po království českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno. (2) Podruhé, aby velebná svátost těla a krve Pána našeho Ježíše Krista pod obojí způsobou chleba a vína všem věrným křesťanům starým i mladým, jimž hřích smrtelný nepřekáží, svobodně byla podávána podle jeho ustanovení a přikázaní. (3) Potřetí, protože mnozí kněží a mniši světským právem panují nad velkým bohatstvím a časným zbožím, proti Kristovu přikázání a ke škodě svému kněžskému úřadu a k veliké škodě stavu světského, je potřeba, aby takovým kněžím bylo jejich špatné panování odňato a znemožněno, aby tím podle příkazu evangelia byli přivedeni k tomu způsobu života, kterým žil Kristus se svými apoštoly. (4) Počtvrté, aby všechny hříchy smrtelné a zvláště zjevné a jiné špatnosti odporující Zákonu Božímu, byly v každém stavu řádně a rozumně od těch, jimž to přísluší, potírány a trestány, a tím, aby se zlá pověst o této zemi české očistila a tak, aby se obecné dobré království a jazyku českému dálo.
Česká konfese
Jedná se o společné vyznání víry, které předložily české nekatolické stavy na zemském sněmu roku 1575. Česká konfese byla legálním základem luteránství v Čechách. Je rozdělna na 25 článků a podobá se augšpurskému vyznání.
Vyznání víry svaté křesťanské všech tří stavů království Českého, z víry tělo a krev Krista, Pána pod obojí přijímajících. In: Čtyři vyznání, Praha 1951, s, 269-306
Vyznání víry CČSH
Velké vyznání víry Církve československé husitské je zvláštním krédem CČSH, která vznikla na počátku 20. století z katolického modernismu v duchovní návaznosti na českou reformaci. Přijato bylo roku 1931 a autorem je biskup Rostislav Stejskal.
Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne královstvím duší našich. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné. Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat. Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy, tak jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých. Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom, Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli. Tak staň se!
Existuje i Malé vyznání víry Církve československé husitské a zní takto:
Věříme v Boha, který jako věčná Pravda a Láska je Tvůrcem všeho. Věříme, že Bůh v Ježíši Kristu, Synu svém nejmilejším, sebe nám zjevuje a skrze Ducha Kristova k sobě nás vede. Věříme v život dokonalý, který zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má.
Odkazy
Podrobnější výklad víry současných husitů naleznete v Základech víry dostupných online: https://ccsh.cz/dokumenty/2105-zakl_viry_web.pdf
Stále vás zajímá, co pořád ti lidi v tom kostele dělají ?
Pokud jste došli až sem, je docela možné, že všechna ta slova a kréda ve vás působí tak akorát zmatek a rádi byste zjistili, jak to vypadá v moderním husitském kostele. V tom případě jste zváni mezi nás. Nikdo vás nebude nutit se aktivně účastnit ani s nikým mluvit. Můžete se samozřejmě plně zapojit, ovšem pokud budete chtít, můžete klidně jen tiše sedět a nasávat ducha přítomnosti. Pokud si budete chtít povídat, budete potřebovat vyslechnout, nebo se budete chtít něco dozvědět, tak jsme tu pro vás. Nesoudíme nikoho podle vzhledu, sociálního statusu, výplatní pásky, politické příslušnosti... U nás ve sboru jsme všichni bratři a sestry, na stejné lodi.
